kdo mě doopravdy zná..? Zjišťuju, že asi nikdo.. Ani ta nejlepší kámoška ne.. Přemýšlím v čem je problém.. Asi ve mě.. Jak jinak, že.. Připadám si jako dost složitá osoba.. Dokážu se otevřít jen před pár 'vyvolenými' a to ještě ne uplně.. Takže se vlastně nikdy nechovám přesně tak jak bych chtěla.. I když, teď asi ze sebe dělám rádoby chudinku, a tak to není.. Jsou vlastně dva lidi (..teď si asi protiřečím, vzhledem k tomu, že jsem před pár slovama psala, že nikdo takjovej není..=o)), u kterých můžu dělat a říkat co mě právě napadne, bez toho anichž bych přemýšlela co na to řeknou, jeslti nebudu vypadat divně.. Jestli mě nebudou považovat za divnou... A přitom jsou to naprosto odlišný osoby.... mám je ráda.. ale neřekla bych, že mě znají na 100%, ale tak to je ještě otázka času.. Snad.. Jedna se jmenuje Paní, prostě Paní.. Znám jí skoro 16 let, což mi přijde neuvěřitelný.. A vážím si toho.. Druhá je paní Dokonalá, přijde mi jednoduše dokonalá, a to jí časově oproti Paní skoro neznám.. Ale i tak věřím, že prostě Dokonalá je....

..nevím jeslti jsem nepřešla k trochu jinýmu tématu, než jsem původně chtěla.. ale to v podstatě nevadí.. měla jsem asi zrovna potřebu napsat o dvou Paních mého života..:-)